Založení vesnice

Pověst o založení Otavožat –výňatek z místní kroniky

Když český kníže Soběslav I. táhl se svým vojskem touto krajinou do války, ve 12 století v místech , kde stojí Senožaty , lidé, kteří zde již jednotlivě byli usazeni, žali seno, žali protože tehdy ještě kosami nesekli, jelikož kosy ještě neměli. Založil kníže v těch místech obec a nazvali ji Senožaty. Když táhl zpět z války, lidé žali o kousek dále otavu, založil zas druhou vesnici a dal jí jméno Otavožaty-v matrice Senožaty uváděna též jako  Wotawoschat. O něco dále založil vesnici Tukleky, na památku toho, že tu klekli a vzdali Bohu díky, že jim dopřál šťastného a vítězného návratu z války.   Klášter Želivský byl založen knížetem Soběslavem I. r. 1139 s kostelem sv. Petra.

Začteme-li se do starých čísel časopisu Zálesí, určeného pro školní děti na humpoleckém okrese, dočteme se ve článcích od Antonína Tomíčka, vrchního poštovního inspektora z Litomyšle, který čerpal svoje články a doklady, jak sám píše, v knihovně kláštera želivského a z listin při zemských deskách v Praze.V jednom svém článku, nadepsaném Humpolecko v době Husově, tedy ke konci 14 století a počátkem 15 století, popisuje, kolik bylo na humpolecku rychet a kolik vesnic každý rychtář spravoval. Rychtáři nečickému patřily vesnice Nečice,Tukleky,Bolechov a Číhovice. Rychtáři senožatskému Senožaty a Otavožaty. O žádných samotách tam není zmínky, jen o vesnicích, tedy musely být Otavožaty  v té době už vesnicí.Mezi vtokem potoka Jankovského do řeky Želivky na vyvýšené skále stával před válkami husickými hrad, sídlili zde páni jménem Borkovští. Od toho na bližším okolí říká se dodnes na Borkovech. K tomuto panství náležela větší plocha pozemků s několika vesnicemi, také Otavožaty i se svým obyvatelstvem, byly majetkem pánů Borkovských. Poslední ratolest tohoto rodu paní Borkovská poručila před svou smrtí celý svůj majetek i se svými poddanými klášteru želivskému.K Otavožatům patřily pozemky:Jak jde cesta od panských lesů /od Šraňků/ dolů ke vsi, od Skalového rohu u hlavatišť ke Kudrnovému chlévu,po Končinách dolů na Kotkův dolíček, dále po dolíku na Urbánkovu louku až po potůček k mostu pod Otavožaty. Odtud podle řeky dolů až pod skály, nahoru do stráně k “Vlčí jámě” mezi Svobodovým polem a Rokosovým vrchem na cestu.

Hrad na Borkovech přišel ve válkách ke zničení a ten osud potkal i naši vesničku. Chaloupky na tehdejší dobu jenom jednoduché ze dřeva se rozbořily nebo shořely, jejich obyvatele buď ve válkách povraždili nebo zahynuli hlady a nemocemi, které ve středověku každou válku provázely.

Jestli stály Otavožaty tehdy v těch místech jako nyní, není známo,soudím, že mohly stát jinde, snad na dolním konci “Příhonu” nebo na kraji lesa, zvaného Randlíky.Myslím tak proto, že všechny vesnice před více staletími zakládané, vždy vyhledávaly místo chráněné před větry a pak k vůli snadnějšímu přístupu k vodě. A pak, jestli by stály tam kde dnes, měly by pozemky všechny na jednu stranu vesnice a ku Mlýnu Bělá příliž vzdálené.

Podle zápisu na farním úřadě v Senožatech bylo zjištěno, že po zrušení dvorce neb ovčína kolem r. 1700, který zde založil želivský klášter, usadili se zde hospodáři v prvních šesti staveních. Převedl sem z nařízení vrchnosti v r. 1730 Mikuláš Bednářů svoji chalupu ze Senožat. Stejně sem převezl chalupu i Jan Martinů také ze Senožat a Václav Kadlec z Líského. V tom samém roce zde vystavěl chalupu i Jiří Sackej a v r. 1732 Jan Lukášův. Převést chalupu povolila vrchnost i Jakubu Příhodovi z Miletína. A tak ve dvou letech vznikla nová ves. Patřila želivskému panství a čítala šest chalup.V roce 1736 a 1737 již jsou v matrice v Senožatech zapsány při křtu prvé děti z Otavožat. V r. 1787 bylo v Otavožatech již devět chalup a v r. 1900 žilo ve vesnici asi 106 obyvatel

Podle zápisu na farním úřadě v Senožatech bylo zjištěno, že že po zrušení dvorce, který na území obce byl,usadili se hospodáři v prvních šesti staveních, pravděpodobně r. 1789.Z počátku zde byli tito hospodáři:V č.1- Augusta Josef , Jan Weiser se přestěhoval do č.2, pak zde hospodařil Jan Hrdlička na čp. 3. Václav severa na č.p.4, Josef Chaloupek na č.p.5, František Severa byl na č.p.6. Své stavení zde měli i čtyři domkáři  Martin Michalů na č.p.8,Tomáš Augusta  č.p. 9,Matěj Havel č.p.10, Matěj Severa č.p.10. Nacházelo se zde i několik podruhů.

V letech 1740-1771 se objevují další stavení:Na č. 10-r.1799 František Havel.Na č. 11-roku 1805 Jan Severa.V č.12-žil r.1805 Martin Krejča.Také se v tomto období objevují v Otavožatech tato jména : Bednář, Adamec,Kadlec, Suchý, Vokoun,Lukáš, Ryšavý – tito zde byli asi v nájmu.Dalším kapitolou je život obci v r. 1v 918-1948.

Pokračujte   Vesnice v r. 1918-1948 I. část