Jednání o úpravě návsi a oplocení „hlavatišťat“.Na obecním pozemku nad kapličkou před č.p. 8 měli od nepaměti skoro všichni hospodáři svoje místo pro setí hlavatice/sazenice bílé řepy/. Každoročně před sv.Jiřím si každý pohnojil, zrýpal a ohradil svůj záhon a po přesázení vzrostlé hlavatice na pole, zas každý svoji část odhradil. Jelikož v posledních letech se přestávala bílá řepa sázet, místo už přestávalo svému účelu sloužit, bylo obecním zastupitelstvem rozhodnuto, že by byla škoda, nechat tento vyhnojený pozemek ladem. Zastupitelstvo rozhodlo, že se pozemek osází stromky a pak se pronajme. Nyní následuje v původní pamětní knize zápis velice obsáhlý, asi o 10 stranách, o jednáních a schůzích na kterých nedošlo k žádné dohodě. Nakonec bylo rozhodnuto, že se „hlavatišťata“ neohradí, ale vysází se tam plané stromy. Ale když Česká zemědělská rada vyhověla žádosti o příspěvek a poslala 5000 Kč na úpravu návsi a dokonce bylo doporučeno, aby se tam zřídil park, bylo rozhodnu peněz využít , pozemek oplotit a vysázet ovocné stromy. A tak brzy na jaře r. 1940 se započalo s ohrazením laťovým plotem s kamennými sloupky a nasázeno 10 jabloní. Na Příhon bylo vysázeno 16 třešní, na náves 10 lip a 10 jilmů. Mimo jedné lípy se všechny stromy ujaly. Za tyto peníze byla také opravena kaplička a natřen plot kolem ní. Dolní studně vyčištěna a dány betonové skruže , u rybníka udělán taras. Přes cestu před stavením č.p. 4 byly dány roury a poloviční také k vchodu na „hlavatišťata“ nad kapličkou. Náves dle možností urovnána , zřízeny dva rigoly a vydlážděny kamenem. Po vsi byly též opraveny cesty. Aby se odstranilo dřívější stoupání na těchto cestách, bylo nutno na některých místech dát i ½ metru kamene. Občané na těchto pracích vykonali zdarma 60 dní práce ruční a 11 ½ dne s potahem, někteří přispěli i peněžními dary, včetně Kampeličky v Senožatech, Okresní hospod. Záložna v Humpolci a fara v Senožatech. Roku 1941 byla znovu provedena oprava cest po vsi až k silnici do Senožat. Ale to už se blížil pomalu konec samostatnosti obce. V roce 1941 bylo vydáno nařízení , že se ruší od 1.8.1941 veškeré hospodaření a správa osad v Protektorátu Čechy a Morava a musí se sloučit s mocí politickou, ku které každá osada náležela. Veškerý osadní majetek převzala obec Senožaty.
Nyní citujme starého kronikáře: „ Byli jsme malá osada, chudá, nedalo se moc podnikat, ale i toho je škoda. Přece se vždy našly nějaké prostředky, třebas malé a někdo, kdo se staral alespoň o to nejnutnější. Udržet cesty v pořádku, opravit kapličku, studně i rybníček. V roce 1941 bylo všechno ve velice dobrém pořádku. Až uplyne trochu roků, všechno zpustne, nevím , kdo se o nápravu postará…“ Na závěr tohoto období ještě shrnutí hospodářského života v obci- první řezačku v obci koupil Josef Vaisera č.p.2 roku 1880, též první ruční mlátičku roku 1885, a žentour František Vaisera roku 1905 z téhož popisného čísla. Roku 1905 první železné brány v obci Josef Honzl č.p. 17, Jízdní kolo měl jako první v obci Jan Hoda č.p.7 v roce 1908, benzinový motor Antonín Choutka č.p. 19 v roce 1928,secí stroj a kultivátor Daniel a Svoboda v roce 1934 a 1935, vyorávač brambor Burda a Vaisera roku 1938, první čistící mlátičku roku 1938 Alois Daniel č.p.5, okružní pilu Adolf Burda č.p.3 v roce 1941, radio Kristal Josef Skala č.p. 8 v roce 1938, radio na baterky Alois Daniel roku 1944.
Kapitola o lesích:
Roku 1870 podařilo se občanům Otavožat , kteří zde tehdy byli- bylo jich asi 15- koupit od obce Senožatské část lesa, který zde už patřil k Otavožatům za 600 zlatých. Les koupili za své peníze, které každý z těch 15 hospodářů složili a pak les společně užívali. Měli též společného hajného. Později společné užívání lesa nebylo dobré, rozhodli se, že dají les rozměřit a každý bude užívat svůj díl.Rozměření lesa provedl r. 1894 ing. Houdek z Čechtic. Nutno poznamenat, že někteří hospodáři v létech 1870-1894 svoj patnáctinu lesa prodali jiným. Od č. 9 koupil díl hospodář z č. 2, od č. 7 koupil díl z č. 3,od č.14 koupil díl z č. 7 a od č. 6 koupil díl mlynář z Bělé. V té době už bylo v Otavožatech již 19 čísel a les v době rozměření měli v rukou hospodáři na 13 číslech. Rozdělení lesů podle polohy proběhlo tak, že se sešlo oněch 13 hospodářů ve stavení u Vaiserů , udělali 15 losů a každý tahal po jednom- číslo 2 a 3 potom po dvou , protože koupili díly dva. Když potom chtěl každý svůj díl zapsat do knih pozemkových, jako svoje vlastnictví, byly podány proti tomu námitky od těch hospodářů, co na lese neměli podíl. Tvrdili, že byl les koupen pro obec Otavožaty, že se nesmí dělit a musí zůstat pro všechny. Po delším úředním vyšetřování byly připomínky zamítnuty jako neopodstatnělé a těch 13 hospodářů si mohlo les nechat zapsat . Prvním narušením vlastnických vztahů k lesům začalo v r. 1964 založením zemědělského družstva a potom definitivním vykoupením nebo vyvlastněním po r. 1972 Povodím Vltavy při výstavbě přehradní nádrže Švihov. Po r. 1989 byly lesy navráceny těm majitelům, kterým byly vyvlastněny nebo došlo ke zpochybnění kupní smlouvy.
Pokračování Vesnice od r. 1948 až po současnost.
