Zajímavosti okolí

 

 

Želivka

 

 

 

 

 

/časopis Zálesí roč.1924-1925/

Jméno řeky Želivky zní od roku 1542 na dolním toku řekou Soutickou, střední její tok v XVI. století nazývá se řekou Zahrádeckou. Název Želivka vznikl ze staršího názvu voda Želivská, jenž se užíval patrně jen u želivského kláštera. Tento název přenesen byl pak i na dolní a konečně i na horní tok řeky.
Dodnes není rozřešeno, kde vlastně Želivka pramení. Nejčastěji se za její pramen pokládá potůček tekoucí z úpatí Strážníka od Branišova. Jiní za počátek Želivky udávají soutok potoka Jankovského (Kletečné) a Hýlova. Vlastní pramen Želivky je na úpatí Křemešníku. Na tomto místě vysoko v horách leží ves Sázava, neklamný to doklad staré Sázavy -Želivky.
Mnohé přítoky Želivky jsou doloženy ze starší doby: Potok Jankovský nazýval se Kletečnou. Do Kletečné teče také voda z Bystré, potůčku od Bystré. Vyskytnou nazýval se potůček tekoucí od vsi Vyskytné. Dále jsou: Leština čili Vitický potok, vznikající u Radostína a končí pode vsí Líským, Bělá čili potok Lohenický, který končí u Bělského mlýna pod Koberovicemi. Z levého břehu z Pelhřimovska přitéká potok Hýlov. Starší jeho jméno bylo Vlásenice. Tak se nazývají dvě vesnice, jedna na vrchovisku jeho, druhá u Pelhřimova. Pelhřimov leží na přítoku Vlásenice-Bělé. U kláštera želivského ústí do Želivky Trnávka. Má hodně přítoků: Olešnou, Řečici, Lomnou, Blatnici, Čermnou. O něco níže z levého břehu mimo Senožaty probíhá potok Martinický. Prastaré jméno jeho bylo Lib(Lub). Roku 1178 určuje se “flavius Liube” jakožto jižní hranice újezdu Svatavina, patřící kostelu vyšehradskému.

 

 

 

 

 

 

 

V minulosti spojením dvou říček Jankovského potoka  a Hejlovky vznikla Želivka. Její počátek je od Sedlické přehrady. Povodí dosahuje rozdílu mezi nadmořskou výškou od 320 do 700 metrů. Dnes Želivka končí v přehradě u obce Soutice. Malá část řeky protéká kolem Soutic a vtéká do Sázavy . Končí tak její osmdesát čtyři kilometry dlouhá pouť.